![]() |
Byt s velkým Bé
Jen vám chci říct, jak to bylo s Bytem s velkým B. Pokud vás to teda zajímá.
|
Začalo to úplně jednoduše. V druháku na střední jsem se rozhodla, že na výšku nejdu. (Zatím vám to dává smysl, žeano?) V tomto duchu jsem se dopracovala až k přijímačkám na vysokou, které jsem úspěšně bojkotovala. Jela jsem si testy stylem – tak tohle je blbost, takže za bé. Tak tohle je jasné céčko, jedna plus jedna je každopádně tři a pes má čtyři ocasy. Ku mému opravdu VELKÉMU podivu jsem se na jeden obor z mnou zvoleného dvouoborového studia dostala, ovšem žurnalistika mi utekla o pouhé čtyři body. Což je na těžký bojkot vážně překvapující výsledek. Každopádně, dopadlo to tak, jak jsem chtěla. Uf.
Mimochodem, doteď si pamatuju, že vlastně i nějaké vyšší síly nechtěly, abych se na tu školu dostala.
Bylo to předem rozhodnuté, to je jasné. Jelikož – bouračka, zdržení, rozkopaná křižovatka, motání se autem po autobusovém nádraží, přijeli jsme na nějaké parkoviště za pět minut dvanáct a vůbec jsme nevěděli, kde je fakulta, kde se má rozhodovat o mé budoucnosti. Ještě jedno mimochodem, byl se mnou Cecil. No, a když jsme tak běželi parkem ke dveřím, které byly dle Cecilových slov vždycky odemčené, a ten den byly zamčené, tak jsme měla už vážně pocit, že se na to asi vykašlu předčasně. Nakonec jsme našli cestu a doteď si neuvěřitelně divně vybavuji ten zlomový moment – klopýtám v botách na nízkém podpatku po kostkovici, Cecil mě táhne za sebou, drží mě za ruku, podbíháme malebným podloubíčkem a na oprýskané stěně je roztřeseným rukopisem stříbrně nasprejované jedno jediné slovo. OSUD. A bylo to. Když mi pak před fakultou dali do ruky nějaké usměvavé slečny letáček, na němž se psalo Co dělat, když se nedostanu na vysokou, tak bylo už úplně jasno. Bojkot, pak zmrzlina a hurá domů.
Teď jsem se ale spustila úplně jiným směrem, než jsem zamýšlela. Ovšemže to má všechno smysl a je to začátek toho strhujícího příběhu… ale teď vážně. Na výšku jsem tedy naštěstí nešla, rodina to možná brala jako zklamání, průser, nebo tak něco, kdo ví. Odstěhovala jsem se ze Srdceměsta do místa mého dětství, do obydlené zatáčky, do mé Rodné hroudy. Prázdniny jsem si užila v separé od městského shonu, hezky v zeleni a klidu přírody. V září jsem si oblétala potřebné, a začalo hromadné rozesílání životopisů.
Každý chce totiž grafičku, která vylezla ze školy a vlastně ví úplně kulové.
Nikdo mě nechtěl, pochopitelně. Pak jsem skoro omylem narazila na záložku, kde jsem si uložila jeden inzerát. Pff, chtějí portfolio. No to se mi totiž chce plácat dohromady. Nakonec, díky tuně volného času po večerech, jsem se do toho pustila a opravdu už nechci vůbec vědět, jak ta věc, která mne měla prezentovat, vypadala. Ozvali se okamžitě. Za dva dny mám přijít na pohovor. Ouch.
Tou dobou už jsme se poohlíželi s Prvním a Druhým chlapem po nějakém spolubydlení. Něco, co nás nezruinuje hned po prvním měsíci. Měli jsme pár tipů, dokonce domluvenou jednu prohlídku. Na pátek odpoledne. A v pátek dopoledne jsem měla pohovor.
Nakonec to vyšlo skvěle. Jakože fakt.
Do práce jsem nastupovala hned v pondělí po víkendu a ze čtyř zájemců o byt si majitel vybral nás.
Ještě se vrátím k prvním reakcím na Byt. Jen při koukání na fotky v inzerátu.
Týjo, a kde je ten druhý pokoj?
Počkej, to má dvě koupelny, tak to je mazec!
Hehe, pokud je druhý pokoj tohle, tak to se tam nevleze ani stůl s počítačem. Ani ten počítač.
Tož ale ty stropy, ty jsou fakt vysoké.
Hej, ale je to úplně v centru, všude bude blízko.
No a je to kotel levné, kotel!
Ani to nevypadá tak moc špatně.
To ne, ty kachličky v kuchyni totiž asi miluju…
No, ale nevím, do toho bych asi nešel. Není to zas tak hezký byt.
Nedělej se, první bydlení musí být aspoň trochu punk!
A byl. A pořádný. A je docela doteď.
Každopáádně, Byt jsme měli. A víte co? Všechny stěny v něm byly vymalované na nechutnou oranžovou. První věc, co byla potřeba udělat – vymalovat něčím snesitelnějším, ne popelářskou. Ne, že bych měla něco proti popelářům, jen prostě nesnáším oranžovou. Oranžová byla i futra. Dokonce i lišty u podlahy byly oranžové.
Ani nevím, jak dlouho nám trvalo zútulnit si naše hnízdečko, ale vzpomínám na to ráda. Na to, jak nám první nátěr mého pokoje chytl tak, že to vypadalo jako nepovedená batika. Na to, jak se ve vedlejším pokoji brutálně loupaly stěny. Na to, jaká tam byla zima, a na to, jak dlouho trvalo, než jsme dokázali přijít na to, jak obsluhovat staré gamatky z doby někde těžce před prvním buněčným dělením. (Skoro to vypadá jako reklama na NATO. Hehe.) Na to, jak jsme zjistili, od čeho je díra ve dveřích do mé koupelny. Byly prokopnuté, protože se do té koupelny zavřela žena, která se hádala s mužem. Muž se do koupelny pak nějak dostal a házel po ní nože. Nikdo nám neřekl, zda se trefil, ovšem slušné rýhy a díry v kachličkách v koupelně, především ve sprchovém koutě, nám o tom udělaly docela dobrou představu.
Žilo se nám v Bytě dobře. Chlapci byli ti nejskvělejší spolubydlící, jaké jsem kdy měla. Myslím to vážně. Jak už jsem psala někde v předcházejících splácaninách, všechno dobrý končí. Chlapi odešli, Cecil musel být s mámou a bratrem doma, protože se ze dne na den stal nejstarším chlapem v domácnosti, a já potřebovala náhradu. To byl naopak ten nejhorší čas na Bytě. Moc se mi to nechce rozepisovat. Prostě to stálo za hovno a nesnášela jsem úplně všechny a všechno. Tohle období naštěstí skončilo nepředpokládaně brzy, a bylo na čase udělat rozhodnutí.
"Tak jo, tak já se teda nastěhuju. Ale barvu do ložnice vybírám já!"
Nakonec Cecil vybral i závěsy do obýváku, pracovní stoly, otvírák na víno, utěrky, povlečení na polštářky na gauč, veškeré plakáty, květináče, kytky a tak. Ale bylo to báječné – jak vykoupení IKEI, tak následné přetváření Bytu ku obrazu svému. (Tak mě napadá, kolik by na to musel mít člověk peněz. Né, že by byla IKEA drahá, ale je toho tam tolik!!)
S ruměncem v oku a s cukem na líčku,
s krůpějí potu a s úsměvem v malíčku,
Vaše Nýna
Nýno, naprosto jsem se zamilovala do tvého blogu! :)
OdpovědětVymazatMIA
Och, zrovna jsem neměla nejlepší náladu, ale tento komentář mi hned udělal hezčí večer! :) Děkuji, Mio.
VymazatWhat are the best casinos to play in 2021?
OdpovědětVymazatWhich casinos offer slots? — Casino Sites. Best casino sites are those that allow players to jancasino try a game from anywhere. https://sol.edu.kg/ The gri-go.com most common casinosites.one online slots febcasino.com